Třetí květnový víkend ve znamení záře….

Ačkoliv se v pátek přehnaly nad naší republikou silné bouřky, krupobití a vítr o síle orkánu, naše výkony všech kategorií odpovídali spíše jemnému ranímu slunečnímu svitu, které přinesla následná sobota. Žádný z týmů ve svém soutěžním utkání nepřevedl žádnou „bouřku“ a tak byly naše dosažené výsledky bez překvapení. Kvitovat můžeme pouze samotnou účast u všech kategorií a chuť si zahrát.

Sobotní časné odpoledne nejdříve v Kralupech patřilo „kadetům“ tedy kategorii U16, která se postavila „hanáckobaťovskému“ společenství z Olomouce/ Zlína a moravský soupeř utkání zcela ovládl zejména po taktické stránce, k čemuž mu gratulujeme, nicméně my jsme si připsali pěkné čtyři položení.

Následně jsme na stejném místě uspořádali 0. ročník otevřených turnajů všech forem ragby, které budeme prezentovat mezinárodně srozumitelným názvem International Rugby Festival. V Kralupech se představila kategorie U14, doplněna o dvě mladší naděje Kubu a Vaška. V turnaji hraném na 1/4 hřiště, po dobu 10ti minut v počtu hráčů na jakém se dohodnou kapitáni před výkopem a hlavně v druhu ragby, které mohou do samotného turnaje v budoucnu připustit i úplné amatéry, neboť si slabší tým vybírá druh z těchto možností – ragby v chůzi, ragby Touch, ragby Tag, ragby 7 a klasické ragby v maximálním počtu 9 hráčů. A musíme konstatovat, že během 60 minut hráči odehráli tři utkání v kontaktním ragby 5 na 5 nebo 8 na 8. Turnaji dominovalo družstvo ARC Chrášťany, před Rakovníkem, domácími Kralupy a Plzní.

Posléze měl následovat „mezinárodní špíl“ s anglickým týmem, který se ovšem stačil ztratit v temné Praze a místo do Kralup docestoval do Kladrub a až zde si uvědomil svoji chybnou záměnu souhlásek Kralupy/ Kladruby, když místo našich ztepilých a na zápas natěšených ragbistů ho na místním hřišti čekalo stádo místních proslulých „kladrubáků“. Nu, což, naši muži si rozhodili dresy a zápasili takzvaně „bratrsky“, o čemž svědčí noční zápis staniční sestry místní ošetřovny: 5x obražené žebro, 2 natržené ušní boltce, 3 nikomu nechybící prsty, plus zlatý zub.

Po takto příjemně strávené sobotě, následovala neděle, kdy se naši nejmladší zástupci do 10ti let představili na Spartě. U12 odcestovala k „hraničářům“ do Přelouče, kde předváděli ve skupině „bé“ velmi milé výkony. U14 se sešla v počtu 26 hráčů a hráček na Spartě a do souboje nejdříve v první polovině naběhla „nabuzená“ parta, která do zápasů spíše naskakuje až v jejich průběhu, dnes však byl jejich den a všichni bojovali a bojovali, se soupeřem, ale také často sami se sebou. Na jejich sympatický výkon, který ovšem na zkušené hráče z „řeckého poloostrova“ nestačil. Po přestávce nastupoval na hřiště tým standardního střihu, který již byl domácím plnohodnotným soupeřem a až do předpolední minuty držel vyrovnané skóre 1 : 1 na položené pětky v této časové rovině. Závěrečné dvojnásobné nesložení v naší útočné řadě soupeř využil a skóroval.

Střípek ze zápasu pro zasmání hráč: Trenére, trenére, já se hlásím, co budu hrát, když jsem ta náhrada? Trenér: Myslíš, náhradník? Hráč: Nevím, možná…. Trenér: Jsi náhradník a až tě pošlu na hřiště tak ti řeknu, ano? Hráč: Hmmm, dobře tak já jdu říct tátovi ať mi koupí limonádu a pak přijdu a půjdu teda hrát. Trenér: ????? Hráč: Už jsem tady, trenére. Trenér: fajn, tak běž na to, hraješ křídlo….

Tak asi takový byl náš AMMOROVÝ víkend a co bude dál? Jenom vítr, oho oho ho….

Karol Šeučík – řečený oholený