Copak je to za trenéra? Karel Ševčík, junior

Pozice v AMMORU – Sportovní ředitel, trenér – Téma – Volný prostor, individuální dovednosti, strategie hry

Karla Ševčíka nám přiblíží, jeho přítel, Karel Berounský:

Karel, podědil od tatínka ve Vyškově, přezdívku Bambyk. Narodil do ragbyové rodiny a jeho tatínka, bývalého reprezentanta v běhu na 400 a 800 metrů, zlákalo ragby docela pozdě, ale i přes tento „Handicap“ se brzy stal jednou z hráčských osobností Vyškova a později reprezentace.

Karla, jsem jako protihráče poznal v juniorském věku, kdy mne vyloženě štval, nikdy jsem ho nezachytil s míčem, buď mi utekl nebo chytře nahrál spoluhráči. Ale znáte to, co se „škádlívá, to se rádo mívá„. Naše přátelství se rozvinulo v roce 1992, na první kvalifikaci na Mistrovství světa v Ragby 7, které se tehdy konalo v italské Sicílii, a kdyby se nám tehdy podařilo porazit Hong Kong, mohli jsme se ještě dnes pyšnit, že jsme zatím jediný český tým, který kdy postoupil na Mistrovství světa. Tehdy jsem poznal, že ten kluk z „teho“ (tak to tam totiž po svém říkají) moravského městečka je vlastně fajn i mimo hřiště, zajímá ho grafika, je velmi organizačně zdatný, zajímá se o svět a pořád má dobrou náladu. Karel, tehdy jako hráč ve své době málokdy odešel ze hřiště aniž by skóroval, často se mu to povedlo všemi možnostmi, které ragby nabízí (položení, kop po pětce, trestný kop a dropgoal). Co se mi vyjeví ve spojitosti s Karlem nejdřív, je kyselý pohled „španělů„, když během mezinárodního utkání, zachytil zhruba na polovině hřiště, špatně nahraný míč, pro který se musel vrátit a místo kontaktu si to namířil přímo do skupiny robustních španělských rojníků. Říkal jsem si to je, ale „pit….c“, ale asi o vteřinu později se vynořil za nimi, kličkou doleva se zbavil křídla, pak naznačil další kličku španělskému zadákovi a uhnul mu na druhou stranu a položil pětku přímo pod „klacky tedy háčko (Ragbyový žargon)„. V tomto zápase ho bylo plno a tak není překvapením, že od té doby v reprezentaci, už zůstal.

Už v roce 1998 začal pracovat podobně jako jeho táta u nejmenšího ragbyového potěru a postupně si ve Vyškově prošel všechny věkové kategorie od dětí až po muže. Způsoby a vedení tréninků byly tehdy v plenkách a tak tedy hledal materiály kde se dá, velkou motivací pro něj bylo trenérské studium na Univerzitě Palackého v Olomouci a následně objížděl všechny možné stáže, o kterých se dozvěděl. Od roku 1998 také vedl naše juniorské reprezentační výběry, které se tehdy účastnily velkých turnajů Mistrovství světa (Wales, Chile, Francie, Itálie) a málokdy se vracel z těchto turnajů bez vítězství. V roce 1995/ 96 si vyzkoušel zahraniční angažmá v tehdy třetí nejvyšší francouzské soutěži v Normandii, jeho rozvíjející se kariéru však zastavilo velmi vážné zranění. I tehdy však na ragby nezanevřel a zhruba po roce se opět dostal do formy. Na přelomu Milénia, se prostě rozhodl, že bude ragby více popularizovat, tak vymyslel a následně produkoval projekt Sport bez předsudků, který mu k dnešnímu dni pěkně rozkvetl do několika na sebe navazujících programů. Jedním z těch větších je Ragbyová akademie Yvese Perrota, která mimochodem finančně podporuje program pro podporu mladých hráčů ze sociálně slabší oblasti, Nahráváme všem! Během posledních dvaceti let absolvoval nepřeberné množství odborných stáží, ale jak sám říká, nejvíce mu otevřelo oči až Nizozemí, kde jemu podobně smýšlející rodiče hráčů, založili pod vedením jihoafrických krajánků, ragbyovou akademii a pak také setkání s Yvesem Perrotem, kterého uznává jako svého mentora. Od roku 2013 v rámci letních kempů zve do Česka, zahraniční trenéry a hráče, aby zde předávali hlavně ty nejdůležitější principy hry a nové tréninkové metody.

Má za sebou také úspěšné trenérské mise u tehdy menších klubů – Brno Bystrc, Olomouc a Ostrava, zkušenosti, které zde získal jsou jeho současnou největší devizou, neboť odsuď čerpá své zkušenosti do současné práce v AMMORU.

V roce 2018 společně se svým dlouholetým přítelem Yvesem Perrotem, vydali publikaci Jak trénovat ragby? Touto publikací, která je určena jako první návod pro nové trenéry v ní chtějí zdůraznit, že ragby se skládá z několika hlavních principů, podle kterých je při výchově mladé generace nutné vycházet. Většina trenérů na tyto principy docela často neklade dostatečný důraz, což se později projevuje v tom, že hráči ve starším věku nejsou schopni plnit složitější ragbyové zadání. Publikace je koncipována tak, aby se zájemci zúčastnili praktických tréninků a seminářů, které odhalují nejdůležitější detaily a postupy. Většina trenérů, totiž docela často memoruje z kontextu vytržené cvičení, která je provází od jejich původních trenérů či se pouze snaží opakovat internetových jednotek, což často vede k „trojúhelníkům z Barcelony“ (parafrázuji oblíbený český seriál ze fotbalového prostředí).

Pokaždé, když přijedu do Vyškova odkud Karel pochází, tak se řeč stočí i na jeho ragbyový život a jeho kamarádi či kluboví fanoušci mne vždycky rozesmějí větou, která vlastně dokazuje, jak si ho jako bývalého hráče či spoluhráče, pamatují. Říkají to asi takto: “Zápas s cajzlama, což jsou v překladu , Pražáci, sme vyhráli 4 : 2 na pětky a šecky zařídil Bambyk“ .

To vlastně ukazuje, že Karel rád zkouší nová a nová řešení než, která jsou v danou chvíli běžná, standardní a snad právě pro tuto jeho kreativitu, spojenou s mimořádným nadšením pro věc se mu ve sportu velmi dařilo ať už v hráčské či později trenérské kariéře. No a navíc je s ním i legrace při třetích poločasech.

Tak tak bych Bambyka, popsal já Karel Berounský